Omlouvám se za případné chyby a překlepy ...

Jak to začalo.
Návrh na tuto cestu padl již týden předtím. V plánu bylo, že v tomto kraji strávíme 2 dny. Jako obvykle, s naší rodinou to nejde jinak, jsem se nijak nevrušoval a čekal jak to dopadne. Když však byl již čtvrtek a cesta byla stále v plánu, začal jsem k večeru plánovat.

Kudy kam?
Pohybovat jsme se měli v městech Příbram a Beroun a v jejich blízkém okolí. Dále jsem měli zamířit do Koněpruských jeskyní a na hrady Žebrák a točník.

Příprava na cestu.
Jsem střelec, z toho plyne, že má příprava byli jaksi uvolněnější a počítala s větší improvizací.
Z tohoto důvodu jsem byl připraven pouze na město Beroun. Oto více jsem si s tím vyhrál. Spustil jsem si MapSource ke své GPS a pravidelně ukládal souřadnice jednotlivých krabiček. Nakonec z toho bylo 7 kešek, převážně z Berouna. Vše jsem měl zadané do GPS a ještě pro sychr vytištěno na papírech.

Začátek berounského putování.
Ráno jsme se zbalili a okolo deváté ranní jsme vyrazili na cestu. V plánu bylo ještě stavět se v obci Roudné pro notebook. Avšak v půli cesty k této vesničce nás potkala komplikace v podobě propíchnutého kola. Bylo to pro nás menší záhadou,neboť penumatika vypadala jakoby proražená nožem nebo jiným ostrým předmětem. Nicméně horší bylo, že jsme u sebe neměli plnohodnotnou rezervu, ale pouze dojezdové kolo. Naštěstí tato situace měla řešení. Asi 10 Km od místa naší nehody měl servis náš automechanik. Dojeli jsme k jeho dílně a jali se vymýšlet řešení této svízelné situace, neboť dalším problémem byla specifická velikost naší pneumatiky. nakonec jsme řešení našli v podobě zimní pneumatiky, ktrou jsme nahradili kolo dojezdové. bylo to řešení nouzové, ale bylo. Již nám nic nebránilo v cestě na sever.

První den - Pátek
Byl skoro celý zabit putováním po asfaltu. Záměrně jsme vynechali dálnice, a tento postup mohu jen doporučit. Díky období, které jsme si pro cestu vybrali, byla i samotná jízda vozidlem zážitek, neboť příroda zrovna začínala sílit a pučet.

Naprostá změna.
Samotný okres Berounsko je pro jihočecha naprosto jiným prostředím. Je to vytržení z prostého stereotypu našich silnic, není to to naše klasické po stranách velké pole a v dáli les. V berounském okrese se neustále střídá jízda mezi políčky s jízdou v lese. Silničky jsou samá serpentína a i když jedete po rovině, cesta je stále lemováno stromy. Kopce zde mají také jiný ráz. Njesou to takové táhle a kompaktní hřbety, ale malé zaoblené kopečky, hustě zalesněné, bez ostrých hran.

Vojna
Jako první zastávka našeho výletu byl vybrán bývalí tábor nucených prací Vojna. Zde jsme absolovali prohlídku celého areálu a dozvěděli se o nelidských podmínkách, ve kterých museli vězni žít.

Koněpruské jeskyně
Jako další bod naší cesty za poznáním byli Koněpruské jeskyně. A zde jsem se již dostal k mému účelu cesty, neboť jsou zde dvě kešky, Jedna tradiční a jeda Earthcache. Málem jsme se na prohlídku nedostali, neboť jsme přijel dost pozdě. Trochu jsem se proběhli a lístky byli naše. Sice jen díky speciální sváteční prohlídce navíc, ale byli. Tím pádem přišla jako první na řadu Earth keš. Vyfotil jsem se před vchodem, sice pouze mobile, neboť fotoapará náš jsme zanechali v autě - ve spěchu jsme zapoměli. Pozorně jsem poslouchal výklad průvodkyně a pečlivě zapisoval. Po prohlídce, která byli sice velmi pěkná, ale poté, co člověk projel většinu přístupných jeskyní v ČR, už ne tolik záživná, jsem se vydal na druhou keš, která se zabývá jedinou částí tohoto jeskyního komplexu a to slavnou padělatelskou jeskyní. Naštěstí se nálézala kousek od východu. Odlovil jsem, zapsal a ještě si došel pro poslední odpověď na Earthkeš.

Beroun
Poté co jsme si pohověli na kopečku a prošli jsem se okolo Koněpruských jeskyní jsme se vydali do cíle naší cesty. Zaparkovali jse na parkovišti vedle nějakého supermarketu, kde si táta koupil zmrzlinu a vydali se na první berounskou keš a to Tři medbědi. Je to keška věnovaná medvědímu výběhu. Mi jsme však viděl pouze kohosi z personálu jak zametá uvnitř výběhu jakýsi plácek. Byla to sice škoda, ale co se dalo dělat. Vydali jsme se tedy podle GPS za kešulí. Chvíli jsem semotal, ale nakone c jsem keš přeci jen našel. Zapsal jsem se, schoval a mohli jsme jít dál.

Prošli jsme se centerem a dali si na náměstí večeři. Překvapilo nás jak je všude živo. Náměstí bylo plné lidí, kteří se očividně bavili, popocházel sem a tam a neustále se smáli. Takováto atmosféra se nám velice zamlouvala.
Po výborné večeři jsme se vydali na penzion, místo to našeho útočiště pro nocleh. Ten si hověl pěkně na kopečku. Ikdyž slovo kopeček není úplně správné. Byl to totiž poctivý kopec, kde jse občas měli co dělat, abychom s autem neskončili na krovkách. Nakoec jsme se dostali nahoru, kde nás ubytovali, sice trochu zmateně ale přece. Byli jsem opravdu vděční za vlastní sociální vybavení a také jsem ho co nejrychleji využili. Pak jsem, jak jsem koneckonců očekával, zaimprovizoval a našel si další tři kešky na zítra. No apak jsem se velice rád vydal do říše snů.

Druhý den - Sobota
Po probuzení jsem se pouze uvedli do stavu, ve které se dá vyjít na veřejnost, sbalili se a šli na snídani. zde jsem se od majitelky dozvěděli důvod včerejšího chaotické ubytování. Byla to nadvakrát zlomená ruka její tchýně.
Po bohaté snídani jsem se vydali opět do města. Tentokrát jsem odlovil jeden z řopíků, který se v Berouně nachází apoté jsme zamířili na další keš, která se nacházela najednom kopci kousek za městem. Jestli jsem nazval poctivím kopcem přístupovou cestu k penzionu, toto byl potom krpál. Poté co jsem zaparkovali jsem se vydali ke krabičce. Koukli jsme se na kostelík a studnu, ke které se keš vztahovala a pokračovali jsme k úkrytu. Keš mne tentokrát dohnala k šílenosti, tedy lépe řečeno nebyla to keš, ale GPSka, neboť nebyla schopná pořádně zaměřit místo uložení kešky. Nakonec jsem vypnul GPS a našel krabičku bez ní podle hintu.
Nakonec jsme se vydali zpět k autu a sjeli dolů, do města. Zde jsme navštívili trh, který se konal na náměstí. poté jsme popošli kousek od náměstí a prohlídli si náhon pro místní mlýn. Skočili jsme do infocentra a vydali se na hrady Žebrák a Točník.

Žebrák a Točník
Zde jsem si brousil zuby na tři keše. Dvě normální a jedna Earthkeš. První se nacházela u hradu Žebrák. GPS hlásila, že jsem kousek odtud, tak jsem se vydal nahoru. Na vrcholu jsem začal hledat. Po odsunutí jednoho z kamenů mne čekalo překvapení v podobě malé zmije. V duchu jsem se modlil, abych nepotkal maminku a radši se vydal dolů. Tuto keš jsem nenašel, bohužel však musím konstatovat, že jsem nejspíš stál cca. 1 metr od ní, ale přes zbytečnou zbrklost ji nenašel.
Mírně rozladěn tímto neúspěchem jsem se vydal na hrad Točník. Zde již byla situace lepší. Už se nejednalo o rozvalinu bez život, ale o živý hrad, kde nuda není. Chtěl jsem nejdřív odlovit keš a pak se vydat na prohlídku, avšak osoba sedící kousek od příbitku keše mi nedovolovalo odlov. Později jsem se z logu dozvěděl, že to byl taktéž geocacher ...
Na hradě zrovna probíhali jakési slavnosti, takže zde bylo opravdu živo. Byli zde různé atrakce, např. střelba z luku, vrh sekyrou, hod oštěpem, atd. Dále probíhala různá představení, ať už hudební či kejklířská. Pití a jídla bylo také dost. Napojili jsem se, mamka si dala guláš a jali jsme se prohlížet si hrad. Moc se nám zde líbilo. Poté co jsme vyšli ven jsem došel splnit úkoli k earthkeši a po zapózování u studny jsem se vydal na odlov již zmíněné keše. Zde jsem byl již úspěšný.
Procházkou jsme se dostali k autu a vydali se směrem jih.

Křivoklát
Cesto jsme ještě navštívili hrad Křivoklát, kde jsme absolovali nejkratší a nejrychlejíší prohlídku po hradbách hradu, zaprvé proto, že třičtvrtě hodiny se nám čekat nechtělo a zadruhé na dvouhodinovou prohlídku už jsem se necítili.

A zpět na jih!
Po prohlídce jsme se vydali domů. Opět jsme vynechali dálnice a opět se nám cesta líbila. Sice nás zbrzdil kamion, který jel před námi a tvořil spolu s dalšími vozidli menší kolonu, ale to je už jen drobnost. Domů jsme dorazili v půl desáté a již v deset jsem usínal.

REKAPITULACE NA ZÁVĚR
Mohu tento kraj jenom doporučit, obzvlášť v tuto roční dobu. Kešek je zde požehnaně, já jsem se musel omezit, neboť v této výpravě jsem byl kačer pouze já. Opravdu se vyplatí vynechat dálnici, cesta je pak daleko záživnější.

Omlouvám se, jestli to bylo příliš dlouhé, ale jsem holt již takový ...

Berte tento článek jako takový můj zkušební, pokud se zadaří, budu se snažit přinést vám rekapitulaci a informace o stavu francouszkého geocachingu. Tento článek očekávejte, pokud se mi podaří sehnat mapy do GPS atd., někdy o prázdninách.

A ještě poslední věc.
Byl bych moc rád, kdyby jste psali názory na tento článek. Co se vám líbilo, nebo naopak, a to budu radši, co se vám nelíbilo, abych se dopříště zlepšil ...

Doufám, že bude tento text aspoň pro někoho přínosem a přeji všeobecně štastný lov.