Až letos odbije 9tá hodina posledního dne v roce, tak budeme mít za sebou rok s Geocachingem a nalezených cca 260 krabiček(nezáleží nám na počtu), které nás většinou přivedli na krásná, zajímavá místa, ať významem či místem samým. A o tom Geocaching podle nás je, poznávat a mít cíl. Pro každého je ten cíl samozřejmě jiný. Někdo rád poznává nová a zajímavá místa, někdo si hledáním zpestřuje výlety, služební cesty, další chce mít co nejvíce ulovených keší a další, aby tam byl první po publikaci(FTF) a další aby měl co nejvíce FTF. Samozřejmě nesmím opomenout ty, pro které stalo koníčkem či zálibou zakládání keší.

Tento poslední den v roce trávíme společně se sestersky svázanym klanem "Jankovaci". Když jsme se tak vloni k večeru sešli a chystali se trochu pobavit, nacpat něco do bachoru a něčím dobrým to spláchnout, tak nám byl představen. Dobrý den, seznamte se.....GEOCACHING. No a tím to začalo, příhlášení, včetně přezdívky, bylo dílem okamžiku. Řekl bych, že jsem tomu ihned propadl. Následovalo hledání nejblížší cache v okolí, která by nebyla daleko a šla by zdolat pěšky s dětmi a psy. Vyhrála to cache "BUDIVOJICE" a tak byla naše první a vlastně poslední v roce 2008.

Dá se říci, že jsem kačingu od začatku věnoval a věnuji většinu svého volného času(toho zbytku, co mi zbývá po splnění všech pracovních a rodinných povinností). Někdy však dostává tato nová záliba přednost nebo jde na úkor povinností. Jsem víceméně pánem svého času, takže, jak si to zařídím, tak to mám. Jak už jsem uvedl, zpestřuji si své pracovní povinnosti tímto koníčkem, v rámci možností. Někdy se, ale bohužel stane, že se do terénu nedostanu přes měsíc a to potom mívám docela slušný absťáky. To pak po nocích či po ránu lítám po internetu a hledám, co je kde nově publikováno, počítám multiny nebo připravuji do šuplíku svoje krabičky.

Ze začátku jsme hledali dle hintu a s mapou, ale nejvíc společně s Jankováky, kteří měli telefon s GPS. Někdy v únoru jsem pořídil GPS Garmin eTrex Legend, který máme do dneška a se kterým jsme až na občasné ztráty signálu spokojeni(poohlížím se po něčem novějším, ale zatím nemám představu, sbírám a třídím info).

Z našeho rodinného klanu jsem tomu podlehl nejvíce asi já, následně potom moje hezčí a chytřejší polovička(já říkám moje manažerka), která prohlásila, že já jsem magor a ona není sebevrah, a že někdo musí mít rozum, ale taky tomu podlehla a honí krabky se mnou. Dívá se na to trochu jinýma očima, několikrát našla krabičku či vyřešila úkol dřív než já, který jsem okolo běhal jak hladový vlk. No prostě nastane zatmění a v tu chvíli pro mne existuje jen šipka a souřadnice. Je mi úplně jedno, jestli je to z kopce nebo do kopce, potok, nepotok, prostě jdu po stopě. Párkrát se mi už stalo, že jsem svoji smečku(3 kusy a já) ztratil a část i uštval. Od té doby se mně vždy ptají, kam že to jedeme, kolik kilometrů, jestli máme dost jídla a pití a zda mohou eventuelně zůstat v základním táboře nebo v autě(berou si sebou přehrávače, knihy a časopisy). No nebo prostě řeknou, abych jel radši sám a užiju si to(když se jim nezdá terén). Hlavně ty mladší kusy.

Pár keši jsme už našli, získali trochu zkušeností, zažili nějaké to zklamání z nenalezených krabiček nebo z ne zrovna povedených, ale nikdy jsme nebyli otrávení a nechtěli to odpískat. Je to pro nás zábava, program a výzva. Neznáme takové to, co s načatým odpolednem, co budeme dělat a tak.... Podíváme se do mapy, na Geocaching Home, připravíme si trasu, místo, kde jsme ještě nebyli, nebo se vracíme i na místa nám už známá, kam se rádi vracime. Pěkný koníček a jsme za něj rádi.

Naším hlavním loveckým teritoriem jsou Jižní Čechy,je to dané našim trvalým bydlištěm v ČB. Jsme ale smečka šmejdivá a toulavá, takže lovíme tam, kam nás nohy zanesou.

Máme i pár zahraničních keší, tak můžeme trochu porovnat kvalitu a provedení našich krabiček se zahraničními.

Čtvrtým rokem jezdím na přelomu května a června do Norska na ryby. Letos jsem si k tomu přidal sbírání keší po cestě(cca 3000 km na místo) a v místě ubytování a jeho nejbližšíi okolí(kvůli třem kouskům jsem najel 200 km a stálo to za to). Cestujeme nahoru Německem do Rostocku, kde najíždíme na trajekt do Švédska. V Rostocku se mi lov nezdařil. Při čekání na trajekt jsem se snažil vyzvednout jednu místní tradičku, ale marně. Přímo u ní byl přístřešek a v něm zrovna měli sraz policajti s celníkama(kouřová siesta se sváčou) a neměli se k odchodu. Dal jsem tomu cca 1/2 hodiny(mlsně jsem na ni civěl přes plot) a potom jsem se musel nalodit. Říkal jsem si, že ji vezmu na zpáteční cestě, ale ouha, výjezd z trajektu a z přístaviště byl na druhé straně a nedalo se zastavit. Snad příště. Člověk musí být trpělivý. Po přeplutí kusu slané louže a vylodění v Trellborgu a po pár set kilometrech ale následovaly tři úspěšné Švédské(Jamtli, Förtöjningen , Biathlon ) a tři Norské(Hellåga, Rølielv, Nesna #3 - Fjelluft ) kešky. Předně z těch Norských jsem byl nadšený. Nachází se kus pod Polárním kruhem, návštěvnost není vysoká, ale ty místa(nádherné výhledy, umístění nad vodopádem,...) a nikde nikdo. Čekal jsem, že potkám spíš soba, losa nebo něco podobného, jen ne člověka a natož kačera. K jejich odlovu jsem se dostal až pozdě večer před odjezdem k domovu a najel jsem 200 km, protože jsem musel objet velký záliv, ale stálo to za to.

V Chorvatsku se nám spolu s pěknými místy zadařilo získat pár(10) krabiček, byly to naše dovolenkové. Pilně jsem se připravoval a přál si aby nebylo takové horko. Měl jsem jich v GPS nacpaných asi 60 kousků, na všechny světové strany od penzionu. Řekl jsem si, že musím být připravený na vše, ať je horko nebo leje, kačer přece nezevluje. Jen u jedné kešky jsem v listingu přehlédl obtížnost terénu číslo 4 a vyrazili do terénu v šortkách a sandálech. Potíže nastaly až na místě, kdy to bylo ze silnice ke kešce cca 45 metru, jenže prudce do svahu, skoro kolma stěna, ostre kameny a okolo oploceny pozemek s ovcemi. Lov se sice zdařil, ale beze ztrát se to neobešlo, já jsem si roztrhl nohu, další lovec přišel o obuv a všichni jsme byli poškrábaní od trnů a lilo z nás jak z konve, jako by jsme vylezli z vody(muselo se to celé obejít a použili jsme i přední náhon).

Musím, ale konstatovat, že nedám dopustit na naše České kešky, prostě doma je doma. Z těch musím vyzdvihnout především "UFOni 2 - Cesta tmou" a "Po stopach hrabete Draculy". Do dneška jsou v nás neskutečné zážitky z odlovu. Například pro odlov Draculy jsme si vybrali jeden únorový večer zpestřený vichřicí, okolo lítaly větve, ozývaly se děsivé zvuky. Dracula po nás šel, podrážel nám nohy, chytal nás za rukávy, ale nedali jsme se a vyšli jsme z toho jako vítězové, sice trochu potrhaní, zmrzlý, ale bohatší o nevšední zážitek a další krabičku. A co budu povídat o Ufonech, to je taky vykutálená věc. Nic na nás sice nechrochtalo a ani nevrčelo jako na některé geokolegy, ale potrápila nás pěkně. Utržili jsme při zdolávání strží, močálů, polomů a potoků v tom pralese pár pěkných šrámů a omrzlin, nepočítaje boty plné vody a jehličí až za trenkama. Jo a nohy, ty taky dostaly zabrat. Měli jsme pocit, že jsme dvakrát dokola obešli celé Budějovice, ale skutečnost byla jiná, když jsme se podívali na mapu, tak jsme zjistili, že jsme motali dokola kolem pár stromů a to tak dokonale až jsme skoro nevěděli, kde máme auto. Další čtvrthodinu jsem hledal klíče, ale zadařilo se a domů jsme se vrátili hodinu po půlnoci(začátek akce byl ve 20,30 místního času). A mnoho a mnoho dalších.

Tak to bylo takové krátké ohlédnutí za rokem s GEOCACHINGEM, naší novou zálibou...... Díky za to.